STANDARD PLEMENE RHODÉSKÝ RIDGEBACK
Základní údaje
Číslo FCI: 146
Skupina VI (6): Honiči, barváři a příbuzná plemena
Sekce 3: Příbuzná plemena
Původ: Jižní Afrika
Váha a výška
Žádoucí váha u psů je 36,5kg a u fen 32kg s povoleným kolísáním o 2kg. Psi mají mít výšku v kohoutku 63 – 69 cm a feny 61 – 66 cm.
Charakter a chování
Rhodéský ridgeback je inteligentní, samostatný pes, někdy trochu tvrdohlavý. Pokud se mu v mládí, kdy je nejvíce temperamentní, dostane dostatek pohybu, je soužití ridgebacka s člověkem bez problémů. Nikdy nevyhledává konflikty, ovšem v případě nutnosti je schopen účinně se bránit. Chrání velice dobře člověka a jeho majetek, ale potencionálního vetřelce nenapadne, pokud nemá opravdu pádný důvod. Je ideálním hlídacím psem. Je naprosto nevhodný do kotce. Ridgeback je velmi úzce vázán na člověka. Protože je to pes s velice citlivou povahou, která nesnese nátlak ani tvrdou ruku, klasické metody cvičení selhávají a často mají největší úspěch ve výchově lidé, kteří mají ridgebacka jako svého prvního psa.
Ti při jeho výchově nesrovnávají jeho vlastnosti s vlastnostmi jiných plemen. I když je rhodéský ridgeback v mnoha částech světa dodnes užíván jako lovecký pes, jeho kvality ocení i ti, kdo si jej pořídí jako hlídače a rodinného společníka. Jako psa-obranáře ridgebacka není vůbec nutné cvičit, protože k tomu má zděděné předpoklady. Je to dokonalý hlídač, beze sklonů k napadání, který není nikdy sám od sebe agresivní. Cizí lidi sice bouřlivě nevítá, ale také se jich nebojí a jeví o ně jen málo zájmu.
Dodnes je rhodéský ridgeback využíván jako pes lovecký. V Africe byl využíván při lovu velkých kočkovitých šelem, u nás se stále častěji uplatňuje v myslivosti jako honič a k dohledání spárkaté zvěře.
Původ psa
Původní africká plemena používaná obyvateli kmene Khon-Khoinů, kteří byli také nazýváni Hotentoty, sloužila jako honiči pro lov zvěře. Byli to malý lehcí psi, se vztyčenými boltci typu šen si.. Někteří z těchto psů měli na hřbetě obrácený pruh srsti, a tito požívali zvláštní úcty, protože byli považováni za obzvlášť lovecky zdatné. Plemena dovezená z Evropy zas nebyla vzhledem ke klimatickým podmínkách Afriky odolná ani vytrvalá. V roce 1875 reverend Charles Helm přivezl do dnešní Zimbabwe dvě feny blíže nespecifikovaného honiče parforsního typu, které byly nakryty těmito loveckými psy. Tak došlo ke křížení domácích afrických honičů Hotentotů s evropskými plemeny loveckých psů. Potomci těchto psů se pak stali zakladateli plemene rhodéský ridgeback tak, jak ho známe dnes. Dobré vlastnosti polodivokých afrických psů se křížením dále upevňovaly, a nejvyšší možná vitalita a síla se vyskytovala vždy u těch potomků, kteří měli ridge. Výběr psů pak spočíval jednak z přítomnosti pruhu obrácené srsti na hřbetě, tzv. ridge, ale také byl dáván důraz na nebojácnost, vytrvalost a lovecké schopnosti. Pomocí těchto psů lovili bílý osadníci veškerou zvěř včetně lvů stejným způsobem jako se lovilo s honiči v Evropě. Psi zvěř vystopovali, štvali a potom drželi na místě a hlásili lovci, který je pomocí štěkotu našel a lovené zvíře zastřelil.
Na výstavě byl poprvé rhodéský ridgeback předveden v roce 1918 v Bulawayu. V roce 1926 byl jihoafrickým Kennel Union přijat jeho plemenný standard, který byl přijat také Kennel Clubem, ve kterém byl rhodéský ridgeback uznán v roce 1928. K lovu se dnes již tak často nepoužívá, slouží člověku spíše jako hlídač a společník.
Charekteristika
Ridgeback má představovat silného, svalnatého a aktivního psa, souměrné stavby těla. Je schopen vyvinout skutečně velkou rychlost při které se dokáže i otáčet a obracet. Při průměrné rychlosti je velice vytrvalý. Důraz se klade na pohyblivost a eleganci. V dospělosti jsou to statná a nádherná zvířata.
Ridge
Základní charakteristikou plemene je pruh srsti na hřbetě rostoucí opačným směrem než ostatní srst (ridge). Ridge musí být symetrický, jasně ohraničený, začínající těsně za lopatkami a zužující se až ke kyčelním kostem. Přední rozšířená část je tvořena dvěma chlupovými víry (korunkami) rostoucích proti sobě a co nejsouměrnějšími. Dolní okraje korunek nesmí zabírat více než 1/3 délky celého ridge. Průměrná šířka ridge je 5cm.
Hlava a lebka
Hlava má být poměrně dlouhá, lebka protáhlá, mezi ušima poměrně široká, v klidu bez vrásek. Stop by měl být dobře vyznačený, a ne v jedné přímce od nosu k týlu. Nos má být černý nebo hnědý dle barvy srsti. Jinak zabarvený nos není povolen.
Zuby
Zuby v silných čelistech, tvoří dokonalý, pravidelný a úplný nůžkový skus. Stojí v čelisti rovně a zvláště špičáky jsou dobře vyvinuty.
Krk
Krk je poměrně dlouhý, silný, elegantní a bez volné kůže.
Oči
Oči mají být poměrně dost od sebe a mají být kulaté, bystré a jiskrné s inteligentním výrazem. Jejich barva musí harmonizovat s barvou srsti a nosu. Černému nosu odpovídají tmavé oči, hnědému jantarové oči.
Uši
Uši mají být poměrně vysoko nasazené, středních rozměrů, u kořene poměrně široké a postupně se zužující k zaoblené špičce. Mají být nošeny blízko hlavy.
Morda
Čenich má být dlouhý, hluboký a silný, čelisti v rovině a silné s dobře vyvinutými zuby. Pysky mají být suché a přiléhající těsně k čelistem.
Šíje
Šíje má být poměrně dlouhá, silná a bez dlouhého hrdla.
Přední část těla
Bedra se mají svažovat, mají být čistá a svalnatá, jsou znakem rychlosti. Ramena má skloněná, čistá a svalnatá. Svalnaté lopatky jsou uloženy šikmo a jasně se rýsují.
Tělo
Hrudník nemá být příliš široký, spíše obsáhlý a prostorný. Nejhlubší bod hrudě leží ve výšce lokte. Žebra jsou dobře rostlá, mírně klenutá nikdy ne kulatá. Hřbet mohutný a bedra silná, svalnatá a mírně klenutá. Předhrudí by mělo být při pohledu ze strany dobře viditelné.
Hrudní končetiny
Hrudní končetiny jsou úplně rovné, silné se silnými kostmi. Lokty těsně přiléhají k trupu. Při pohledu z boku by končetiny měly být širší než při pohledu zepředu. Má silné zápěstní klouby, zápěstí je mírně šikmo postavené.
Pánevní končetiny
Pánevní končetiny jsou suché, s jasně zřetelnými svaly, kolenní klouby jsou dobře zaúhlené s krátkým nártem.
Tlapy
Tlapy mají být kompaktní s dobře klenutými články prstů a kulaté, odolné a elastické
Ocas
Ocas má být silný u kořene a postupně se zužující ke špičce. Nemá být umístěn ani příliš vysoko, ani příliš nízko a má být nošen zdvižený mírně vzhůru, nikdy zatočený nad hřbet
Pohyb
Chůze je prostorná, přímá, volná a čilá.
Srst
Má být krátká a hustá, na pohled hladká a lesklá, ale nikdy ne jako vlna ani jako hedvábí
Barva
Zbarvení srsti je od světle pšeničné po červeně pšeničnou. Hlava, tělo, nohy a ocas mají být stejné barvy. Povolují se malé bílé znaky na hrudi a na prstech, je však nežádoucí mnoho bílých znaků na břichu nebo nad tlapami. Tmavý čenich a uši jsou povoleny. Nadměrné množství černých chlupů na srsti je nepřijatelné.
